Kvůli covidové pandemii se realizace výjezdů našich učitelů protáhla až do školního roku 2021/2022, ale nakonec všichni odletěli a kurz úspěšně absolvovali. Z postřehů kolegů můžu říct, že si všichni přivezli spoustu nových zážitků a zkušeností jak profesních, tak kulturních, které určitě využijí ve výuce. Kurzů se zúčastnilo těchto 5 statečných: Zuzana Balková, Jakub Hlávko, Václav Nepokoj, Vladimír Vacek a Leoš Voltr. Jeden příklad za všechny si můžete přečíst zde.
„Kurz probíhal v dopoledních hodinách v jazykových učebnách školy Plato, první týden jsem byla jedinou účastnicí kurzu, druhý týden se připojil další student. Vyučující měla připravené své materiály a zároveň ochotně naslouchala mým potřebám ohledně vzdělávání. Obsahem kurzu byla výuka 20 hodin obecné angličtiny a 10 hodin metodologie vyučované face-to-face. Došlo ke zlepšení mých jazykových kompetencí v oblasti mluvení a také profesních kompetencí. Toto zdokonalení budu schopna využít na svých vlastních hodinách vyučovaných na střední škole. Za největší přínos považuji v metodice tzv. CCQ (concept check questions) v rámci přípravy na hodinu, způsob výuky nové slovní zásoby nebo dále pak zdokonalení rozvržení učiva s ohledem na skupinovou práci a respektování individualit žáků. Mezi důležité poznatky řadím také zvýšení povědomí o možnostech motivace žáků, např. různými hrami. Kurz byl pro mě středně náročný, vyučující jej přizpůsobovala mým schopnostem a požadavkům a zároveň mě motivovala k posunu mých kompetencí. Materiály byly nakopírované z různých zdrojů, obsahovaly obvykle texty s cvičeními ověřujícími pochopení přečteného. Cvičení byla různorodá a podporovala zlepšení mluvních dovedností. Dozvěděla jsem se také zajímavé informace o systému školství na Kypru, o tzv. definitivě pedagogů a o fungování soukromých škol. Naše škola měla k dispozici jazykové učebny se zázemím a recepcí. Její pracovníci pro nás byli ochotni zajistit pomoc např. s výlety nebo získat vstupenky zdarma do některých muzeí apod. a také každodenně připravovali dopolední občerstvení. Obědy nebo večeře ve škole jsem nevyužívala vzhledem k velmi snadné dostupnosti restaurací a fast food kiosků v okolí.
Ubytována jsem byla v hotelu Pefkos City, v jednolůžkovém pokoji se sociálním zařízením. Zázemí hotelu a hotelový pokoj byl renovován, koupelna se sprchovým koutem byla staršího data, ale plně funkční. Pokoj měl malý balkón s posezením, uvnitř fungovala individuálně nastavitelná klimatizace. Byla zde vestavěná šatní skříň se sejfem, malá lednička a psací stůl se zásuvkami, velkým zrcadlem a fénem. Kyperská síť vyžaduje pro české elektrospotřebiče redukci, tu bylo možno si vypůjčit na recepci. Wifi hotelu bohužel nebyla vždy spolehlivá a občas se odpojovala, zejména ve večerních hodinách. Ubytování bylo zajištěno se snídaní, která se podávala formou švédských stolů, vše čerstvé a chutné. Vybavení jídelny je hezky renovované. V celém hotelu byla obecně udržována čistota, úklid pokoje probíhal každý den. Součástí hotelu je pěkný bazén s lehátky. Pobyt mírně rušila probíhající rekonstrukce hlavní silnice, která přímo sousedí s hotelem. Personál ale prováděl zvýšený úklid. Recepce mi byla nápomocná při zapůjčení auta na víkend. Jezdí se vlevo a tak jsem si zapůjčila vůz s automatickou převodovkou. Dopravní značení a signalizaci místní řidiči často nerespektují a je tak potřeba neustále vyhodnocovat skutečnou dopravní situaci a nespoléhat např. na semafory. Doporučuji zjistit si dopředu stav silnic pro vytýčenou trasu. Silnice do některých zajímavých destinací (Blue Lagoon, Waterfalls of Adonis) nejsou totiž asfaltové, vedou horami a mají velmi nerovný, prašný a v některých úsecích erodovaný povrch, bez krajnice. Např. do zátoky Blue Lagoon vede velmi nepřístupná, kamenitá cesta, navíc je úzká a na útesu. Na začátku této „silnice“ navíc není žádné varování o stavu vozovky.
Celý pobyt byl pro mě velkým zážitkem, nejen profesionálně, ale i kulturně.“
Zpracovala: Zuzana Balková
Dalším kurzem, kterého se zúčastnili naši pedagogové byl kurz určený pro učitele anglického jazyka. Původní plán byl, že každý z nás pojede na kurz v jiné destinaci – Renata Fialová do Londýna a Milan Dostál do Oxfordu, ale nakonec jsme oba skončili v Londýně, kde byl otevřen jediný nabízený kurz. Zde přidávám několik našich postřehů.
„Ve dnech 18.10. – 29.10. 2021 jsme se zúčastnili metodologického kurzu pro učitele anglického jazyka ve škole British Study Centre, School of English London. Kurz probíhal každý den od 9 do 13 hodin a vedli ho dva lektoři, první týden Stuart a druhý týden Taghrid. Oba lektoři byli skvělí vyučující, dokázali nás motivovat a jejich hodiny byli vždy připravené a přínosné pro mě osobně i pro mou výuku. V prvním týdnu jsme se věnovali otázkám motivace studentů, používání autentických materiálů a témat, která jsou studentům blízká a známá (což je povzbudí a motivuje k aktivní spolupráci). Využívali jsme videa (TED Talks), obrázky a další vizuální pomůcky. Dále jsme se věnovali výuce a procvičování a upevňování slovní zásoby a výslovnosti. Velmi zajímavou a přínosnou částí prvního týdne byla problematika ICQ´s a CCQ´s. Otázky týkající se toho, jak studenti chápou zadání a koncept úkolů, které mají plnit. Slouží jako výborná zpětná vazba a jako další nástroj pro rozvoj studentů. Druhý týden byl zaměřen na dvě hlavní dovednosti – čtení s porozuměním a poslech s porozuměním. Posledním tématem bylo využívání písniček ve výuce anglického jazyka. Získali jsme také velké množství materiálů a internetových odkazů, které určitě využijeme ve výuce. Dobrou zkušeností byly také náslechy dvou hodin, které jsme absolvovali mimo naší výuku a následná diskuze s lektory, ve které jsme si vyměnili zkušenosti a nápady ve výuce anglického jazyka.
Škola samotná a prostředí působili „domáckým“ dojmem. Učebny pro 4-5 studentů, usměvaví lektoři i ostatní zaměstnanci a pozitivní atmosféra. Jediná nevýhoda je, že toto (velikost skupin) bohužel nelze aplikovat do prostředí škol v ČR vzhledem k počtu žáků v jazykových skupinách (až 23 studentů…). Samozřejmostí bylo technické vybavení a využivání IT technologií při výuce (smart board, data projektor). Stejné technologie využíváme i v naší škole. Velkým bonusem bylo i to, že škola byla přímo v centru Londýna, hned vedle legendárního divadla the Globe a na dohled od katedrály sv. Pavla, mostu Millenium Bridge a galerie moderního umění Tate Modern.
Ubytovaní jsme byli v rodině v jižní části Londýna. Do školy jsme dojížděli metrem pouze 20 minut, což je na Londýn výborné spojení. Ze stanice London Bridge jsme každé ráno absolvovali příjemnou 10-ti minutovou procházku po břehu Temže ke škole. Bydleli jsme v typickém anglickém semi-detached house, k dispozici jsme měli v prvním patře pokoj, koupelnu a v přízemí byla kuchyň s jídelnou, obývací pokoj, zimní zahrada a zadní zahrada, kde domácí pěstovali zeleninu. Na jídlo si nemůžu stěžovat, typická snídaně – toust, máslo marmeláda, šunka, sýr, káva nebo čaj a džus. K večeři jsme měli jak typická anglická jídla – Yorkshire puding, fish and chips, tak i evropská – těstoviny, vepřový burger. Ochutnali jsme dokonce i karibskou kuchyni – ostrá jamajská polévka s kuřecím masem a zeleninou. Manžel paní domácí pocházel z Jamajky J.
Ve volném čase jsme se věnovali poznávání londýnských památek a populárních míst. Navštívili jsme divadlo Globe, St. Paul´s Cathedral, Westminster, Tower, Buckingham Palace, St. James´ Park and Horse Guards, Greenwich, Hampstead, London Museum, Museum of Natural History. Kromě toho také typickou anglickou pub a utkání anglické Premier League, londýnské derby West Ham – Tottenham. Všechny tyto zážitky určitě využijeme ve výuce jazyka a reálií, protože pro studenty je to, že tam učitel skutečně byl určitě největší motivací v jejich studiu.“
Zpracovali: Milan Dostál a Renata Fialová
V rámci programu Erasmus+ jsem se zúčastnila dvoutýdenního kurzu pro vyučující německého jazyka v Heidelbergu. Pořádala ho F+U Academy of langueages a skládal se ze dvou částí – dopolední návštěvy v jazykových kurzech různých úrovní, odpoledne pak individuální rozbor navštívených hodin a samozřejmě teorie výuky cizího jazyka.
V daných kurzech se učili němčinu především cizinci, kteří musí dosáhnout na úroveň C1, aby mohli v Německu studovat nebo se začlenit do společnosti a dostat „pořádnou“ práci. V jedné skupině se sešli zástupci Japonska, Kazachstánu, Brazílie, USA, Švýcarska a Francie ve věku od 18 do 50 let. Jako cizinec z další země jsem zapadla a aktivně plnila i úkoly studentů. Ukázalo se, že čím více můžeme srovnávat a uplatnit své zkušenosti, tím snáze se učíme novým věcem. Nakonec se mi dostalo možnosti vyzkoušet si, jak se učí němčina německy v různorodé skupině, aniž by bylo možno opřít se o společný mateřský jazyk. I přes velkou časovou náročnost tato metoda může být zábavná a motivující, ovšem funguje především při intenzivní výuce jazykové školy (denně 4-6 hodin, nikoliv při frekvenci 2 hodiny týdně).
Byla jsem bohužel jediná účastnice kurzu, chyběla mi možnost vyměnit si zkušenosti a nápady z různých zemí a různých typů škol. Na druhou stranu jsem se nemohla ulít z jediného úkolu a zažila jsem intenzivní individuální místy odborný konverzační kurz.
Během pobytu jsem bydlela na školní koleji, tedy v obrovském komplexu studentských bytů s vlastním sociálním zařízením i kuchyňským koutem. Seznamovat se s německou kuchyní jsem musela na vlastní pěst – „bratwurst“ známe z adventních trhů, o existenci jídel s názvem „currywurst“ nebo „eintopf“ jsem taky slyšela, ale novinkou (výbornou!!!) pro mě byla specialita alsaského regionu – „flammkuchen“.
Ve volném čase jsem poctivě prozkoumávala město a blízké okolí, možnosti byly vzhledem ke koronavirové situaci mírně limitovány. O Heidelbergu se říká, že je jedním z nejnavštěvovanějších měst nejen v Německu, ale i v celé Evropě. V první řadě míří turisté na zdejší hrad, k němuž vedou dvě pozemní lanovky – dolní lanovka je jedna z nejmodernějších v Německu, horní je naopak jednou z nejstarších. Nevynechala jsem ani plavbu po řece Neckar nebo. Za zmínku stojí i nedaleký zámek Schwetzingen s nádhernými francouzskými zahradami a anglickým parkem. Proslavenou heidelberskou univerzitní knihovnu, spojenou i s naším Janem Ámosem Komenským, jsem bohužel navštívit nemohla. Z celého univerzitního muzea byl díky koronaviru přístupný pouze žalář pro studenty, kteří páchali výtržnosti a nevěnovali se studiu, ovšem s velmi omezenou otevírací dobou. Při své příští návštěvě Heidelbergu to určitě napravímJ
Zpracovala: Pavla Jaklová
